Salvador Dalí

15. january 2012 at 13:50 | art

"Každé ráno, když se probouzím, patří mi ta největší ze všech radostí: že jsem Salvador Dalí"

Dalí, závislý na slávš a zlatu, hodně maloval a hodně mluvil. Jeho oblíbeným tématem hovoru bylo, jak se stát géniem. A jeho recept? "Ach Salvadore, už znáš celou pravdu, když budeš hrát génia, budeš jím!"

Když bylo Salvadorovi šest let, chtěl být kuchařkou a na ženské podobě tohoto slova trval. V sedmi letech se chtěl stát Napoleonem. Později o sobě řekl: "Od té doby má ctižádost neustále rostla a s ní i má megalomanie. Teď chci být jen Salvadorem Dalím, větší přání neznám."

Kdyby žíl v době renesance, jeho genialita by patrně byla přijatelnější, snad i normální. Ale za našich časů, které on sám nazýval "idiotské". Přestože je dnes pokládán za jednu z největších postav moderního umění (na úrovni s Picassem, Matissem a Duchampem), a i když dokázal upoutat širokou veřejnost a získat si její přízeň, jeho díla nepřestávají šokovat. Mnoho lidí má chuť při pohledu na jeho díla volat: "To je čiré bláznovství", a přece si Dalí trvá na svém: "Jediný rozdíl mezi mnou a bláznem je ten, že já blázen nejsem!"

Pravdivý je také druhý výrok, který často opakoval: "Jediný rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já jsem surrealista."

Když se Dalího ptal jeden mladík na tajemství úspěchu, poradil mu, že má jíst kaviár a pít šampaňské, aby se neudřel a nezemřel hlady jako nádeník.

Autoportrét, s šíjí Rafaela 1920. Obraz patří do autorova impressionistického období. Je vyobrazen na pozadí impresionistivké cadaqueské krajiny (motiv, který se v Dalího tvorbě objevuje znovu a znovu)

Později Dalí začal studovat na výtvarné akademii v Madridu, ale učitelé pro něj byli velikým zklamáním. Stále jen vysvětlovali "nejnovější směry", které už měl dávno za sebou. Po dvou letech byl vyloučen, za podněcování studentů k demonstracím proti jmenování průměrného umělce profesorem, ukázalo se však, že to pro Salvadora bylo štěstí v neštěstí. Vrátil se do Cadaquésu, kde maloval až pět obrazů denně.

Po nějaké době přesvědčil svého otce aby mu umožnil studovat v Paříži. Ve své knize Tajný život Salvadora Dalí píše: "Přijel jsem do Paříže a říkal jsem si, podle názvu románu, který jsem ve Španělsku četl: Buď Cézar nebo nic! Vzal jsem si taxi a zeptal se řidiče: Znáte nějaký dobrý bordel?...Nenavštívil jsem je všechny, ale viděl jsem jich mnoho a některé mi poskytly nezměrné potěšení...